BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ ZA NADUŽÍVÁNÍ SPOLUVLASTNICKÉHO PODÍLU – 1. ČÁST
„Právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení.“ Tyto závěry učinilo Plénum Ústavního soudu České republiky (dále jen „Plénum ÚS“) ve svém stanovisku ze dne 16. října 2018, sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18. Tento článek se primárně zaměří na práva podílového spoluvlastníka, jenž je pouze formálním spoluvlastníkem věci nemovité, a tedy z jeho strany nedochází k jejímu reálnému užívání.
Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení.
Jedním z úskalí spoluvlastnictví může být situace, kdy je jedním či více spoluvlastníky užívána společná věc nad rámec jejich podílů. Za situace, kdy se na bezplatném užívání spoluvlastníci dohodnou a jasně si stanoví pravidla takového užívání, nelze obecně říci, že by některý ze spoluvlastníků byl krácen na svých právech. Co se však stane v případě neexistence takové dohody? Má spoluvlastník, který společnou věc užívá výlučně, nějaké povinnosti vůči ostatním spoluvlastníkům? A má spoluvlastník, který společnou věc neužívá, nějaká práva vůči spoluvlastníkovi, který společnou věc užívá výlučně? Odpovědi na shora uvedené otázky nám poskytuje bohatá soudní judikatura.
Shora zmiňované stanovisko Pléna ÚS vymezuje zejména povinnost ostatních spoluvlastníků nezasahovat svým vlastnickým právem, resp. jeho užíváním, do vlastnického práva ostatních spoluvlastníků či spoluvlastníka, resp. do jejich práva věc užívat. Zároveň pak poskytuje odpověď na otázku, jaký právní nárok, v případě porušení takové povinnosti, vzniká.
Mluvíme tedy o nadužívání spoluvlastnického podílu a s tím souvisejícím právu na náhradu, která za takové nadužívání náleží tomu spoluvlastníku, který společnou věc neužívá. Jinými slovy řečeno, hovoříme o právu na vydání bezdůvodného obohacení.
Jak již bylo uvedeno, samotné nadužívání spoluvlastnického podílu je v pořádku v případě existence dohody spoluvlastníků o bezúplatném užívání celé společné věci, resp. vyslovení souhlasu ze strany spoluvlastníka, jenž zůstane pouze formálním spoluvlastníkem. Je však nutné, aby souhlas dotčeného spoluvlastníka spočíval v udělení souhlasu s nadužíváním, není možné, aby se takový souhlas dovozoval pouze z jeho nečinnosti. Na tuto skutečnost upozornil ve svém usnesení Nejvyšší soud České republiky (dále jen „NS“) ze dne 5. června 2018, č. j. 28 Cdo 4018/2017-243.
Povinnost spoluvlastníka, jenž výlučně užívá společnou věc, vydat to, oč se obohatil, nezaniká ani v případě, že druhý spoluvlastník neužívá společnou věc dobrovolně. Ostatně k tomuto závěru došel i NS ve svém rozhodnutí ze dne 23 června 2021, sp. Zn. 28 Cdo 1519/2021: „Jinými slovy řečeno, pro povinnost spoluvlastníka (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu) vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně. Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. Zn. 28 Cdo 3460/2016, a další rozhodnutí v něm citovaná).“
Průlom v oblasti nadužívání spoluvlastnického podílu a s tím spojeným nárokem na vydání bezdůvodného obohacení přináší rozhodnutí NS ze dne 23. června 2021, sp. Zn. 28 Cdo 1519/2021, v němž se NS zabýval problematikou nadužívání podílu osobou odlišnou od vlastníka, resp. spoluvlastníka, typicky nájemce. NS dospěl k závěru, že „přenechá-li jeden ze spoluvlastníků nemovité věci bez dohody s ostatními spoluvlastníky, bez rozhodnutí většinového spoluvlastníka, anebo bez rozhodnutí soudu, do užívání jinému celou věc, a tím nadužívá vlastní spoluvlastnický podíl, může se spoluvlastník, s jehož podílem bylo neoprávněně disponováno, domáhat vydání bezdůvodného obohacení i na uživateli věci, který se zřetelem ke všem okolnostem případu nebyl (ve smyslu ustanovení § 2994 o. z.) objektivně důvodně přesvědčen o tom, že spoluvlastník, jenž mu umožnil užívání celé věci, byl k takovému nakládání s věcí oprávněn.“ Lze tedy shrnout, že NS v rámci této právní věty mířil zejména na princip materiální publicity a na dobrou víru případného uživatele vlastnického, resp. spoluvlastnického práva. Prakticky si lze tuto situaci představit na modelovém příkladu, kdy pouze jeden ze dvou spoluvlastníků nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí tuto nemovitost přenechá třetí osobě k užívání, a to bez souhlasu druhého spoluvlastníka, příp. bez souhlasu soudu. Ochuzeným je v takovém případě bezpochyby spoluvlastník, s jehož majetkovými právy bylo disponováno bez jeho souhlasu. Strana obohaceného se na základě výše uvedeného rozhodnutí NS rozšiřuje vedle spoluvlastníka nadužívajícího svůj podíl též o osobu uživatele (např. nájemce). Lze rozumně očekávat a požadovat, aby se potenciální nájemce přesvědčil o tom, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti, případně komu dalšímu vlastnické právo náleží. V této rovině lze pak také navázat na dobrou víru, resp. pak její nedostatek, jelikož občanský zákoník se staví odlišně k poctivému a nepoctivému obohacenému. Může totiž nastat situace, kdy bude nájemce k uzavření nájemní smlouvy doveden lstí, a oproti tomu může nastat situace, kdy sám bude součástí takové lsti či jiného jednání, které vylučuje jeho poctivost v právním jednání. V případě modelové situace výše uvedené by bylo možné považovat za nepoctivého nájemce takového, který nájemní smlouvu uzavře i přesto, že ví, že nemovitost má více vlastníků a že chybí souhlas k uzavření nájemní smlouvy některého z nich. Lze tedy na tomto místě doporučit každému nájemci, aby vždy postupoval při uzavírání nájemní smlouvy s co největší obezřetností.
Závěr
Lze tedy s ohledem na shora uvedené uzavřít, že neexistuje-li mezi spoluvlastníky dohoda o bezúplatném užívání celé společné věci, má spoluvlastník, jenž společnou věc neužívá, právo na vydání bezdůvodného obohacení po spoluvlastníkovi, který užívá společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to bez ohledu na skutečnost, že neužívání společné věci je dobrovolné. Na druhé straně má spoluvlastník, jenž užívá společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, povinnost vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Ochuzený spoluvlastník má pak v případě nadužívání podílu prostřednictvím třetí osoby (nevlastníka) rovněž právo domáhat se vydání bezdůvodného obohacení po této třetí osobě, to však pouze v případě, že tato se zřetelem ke všem okolnostem případu nebyla objektivně důvodně přesvědčena o tom, že spoluvlastník, jenž jí umožnil užívání celé věci, byl k takovému nakládání s věcí oprávněn. To však bude předmětem dokazování.
O nároku na vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání spoluvlastnického podílu a určení jeho výše bude pojednáno v 2. části našeho článku.
Jste v obdobné situaci a zajímá Vás, zda i Vy máte shora popsaná práva vůči ostatním spoluvlastníkům? Neváhejte se na nás obrátit, rádi vám poradíme. Kontaktní osobou je v tomto případě Mgr. Zuzana Macurová a spojit se s ní můžete telefonicky na čísle +420 739 634 362 nebo e-mailem na zuzana@petrasrezek.cz.