UMĚLÁ INTELIGENCE A AUTORSKÉ PRÁVO

UMĚLÁ INTELIGENCE A AUTORSKÉ PRÁVO

V poslední době se vzrůstem využití umělé inteligence (AI) v různých oblastech lidské činnosti vyvstává stále palčivější otázka, jakým způsobem uplatňovat autorská práva v případech, kdy AI vytváří originální díla. Tato problematika se stává středem pozornosti právních, etických a technologických diskusí, přičemž se klade důraz na identifikaci a ochranu tvůrčího přínosu AI a současně na zachování spravedlivého uznání a odměny pro lidské tvůrce a vlastníky.

Pokud prozkoumáme český autorský zákon, zjistíme, že podle současné legislativy je autorem díla uznávána pouze fyzická osoba, která ho vytvořila. S každým takovým tvůrcem (autorem) je pak spojena neoddělitelná osobní složka autorských práv.

V současnosti stále probíhá diskuse o potenciálních autorských nárocích AI. Hlavním argumentem zastánců této myšlenky je skutečnost, že AI je schopna vykonávat určité kreativní procesy nezávisle (oblast marketingu, obchodní jména…) na základě instrukcí (promptů) od uživatelů.

Nicméně dodnes je AI považována za neživou entitu bez právní subjektivity, a podle stávající legislativy je třeba jednoznačně odmítnout jakékoli pokusy o přiznání autorství AI za díla, která byla za pomoci ní vytvořena.

Se zmíněným přesvědčením zákonodárců v předchozím odstavci se ostatně v nedávné době ztotožnil také Městský soud v Praze, který se ve svém rozsudku č. j. 10 C 13/2023-16 vyjádřil k otázce autorství k dílu vytvořeném za pomocí AI. Názory soudu zmíněné v odůvodnění rozsudku lze stručně shrnout následovně:

• Dle § 5 autorského zákona se za autora považuje fyzická osoba, která dílo vytvořila. AI nelze považovat za fyzickou osobu.

• Je obtížné dokázat, kdo zadal umělé inteligenci tvorbu konkrétního obrázku, tedy kdo zadal konkrétní instrukce (prompty).
• Zadání těchto promptů lze považovat za námět díla nebo myšlenku. Náměty a myšlenky však nejsou autorským dílem dle § 2 odst. 6 autorského zákona.

Za současného stavu se nabízí dvě možná přiléhavá řešení situace týkající se autorství díla vytvořeného AI. První možností je za autory díla považovat samotné tvůrce daného modelu AI přičemž této možnosti svědčí argument, že bez tvůrčího impulsu vývojářů daného modelu by nemohlo dojít ke vzniku dané umělé inteligence, a tudíž ani ke vzniku samotného díla následně vytvořeného s její pomocí. Druhou možností je přisouzení autorského práva k dílu samotným uživatelům AI. Autorská práva uživatelů AI by mohla být uplatňována zejména na základě skutečnosti, že právě jejich tvůrčí přínos nejvíce ovlivňuje konečnou podobu vytvořeného díla. Bez jejich pokynů nebo poskytnutí relevantních dat by dílo nevzniklo nebo by vzniklo v drasticky odlišné podobě, než kterou by AI vytvořila samostatně.

Podle platné legislativy a stávající judikatury je tak nezbytné odmítnout přisuzování autorství AI a spíše se soustředit na zhodnocení tvůrčího přínosu jak uživatelů, tak tvůrců konkrétního modelu AI. Rozhodnutí o tom, kdo je autorem nebo spoluautorem díla vytvořeného s pomocí AI, je proto nutné posuzovat individuálně v závislosti na přínosu jednotlivých subjektů.

Pokud by Vás zajímalo, jaké to je nechat AI zpracovat právní otázku, neváhejte vyzkoušet našeho AI Advokáta, který Vás může minimálně nasměrovat správným směrem. www.ai-advokat.cz