FENOMÉN EMOJIS A JEJICH ROLE V SOUDNÍ PRAXI

V dnešní době si snad nedovedeme představit konverzaci bez používání emotikonů, emojis, piktogramů nebo jiných nejazykových znaků. Vyjadřují naše pocity, myšlenky, nálady a v poslední době se jejich užívání natolik rapidně zvýšilo, že se staly nedílnou součástí každodenních konverzací uživatelů moderních technologií a online komunikace. 

Studie zjistily, že běžně užívá emotikony jako součást komunikace až přes 90 % účastníků online komunikace.

Studie zjistily, že běžně užívá emotikony jako součást komunikace až přes 90 % účastníků online komunikace. S postupem doby a větším začleněním emojis a piktogramů do různorodých konverzací se také zvyšuje počet uživatelů, kteří tyto prostředky používají nejen v nezávazné komunikaci s přáteli, ale také v pracovním prostředí. Ve výzkumu z roku 2019 až tři pětiny uživatelů potvrdily, že používají emotikony v práci, a to především při komunikaci s lidmi na stejné pracovní úrovni. Emotikony, piktogramy a další nejazykové znaky, tak postupně prostupují taktéž do rozhodovací praxe soudů, nejenom z hlediska občanskoprávních sporů při používání emotikonů v každodenním životě, ale s problémy se soudy mohou setkat v oblastech pracovněprávních a trestních.

Palec nahoru místo podpisu? Vítejte v 21. století!

V průběhu tohoto roku se soud v kanadské provincii Sasketchewan zabýval používáním emojis v komunikaci mezi dvěma společnostmi a problematikou akceptování emotikonu, jako vyjádření souhlasu s poslanou smlouvou, tedy uznáním emotikonu jako elektronického podpisu smlouvy. Žalobkyně, kterou byla v tomto případu nezávislá společnost působící v oblasti obilovin a rostlinných vstupů se domáhala porušení smlouvy a náhrady škody ve výši přes 80 tisíc amerických dolarů plus úroky a náklady. Žalovaná společnost, která žalobkyni již dlouhou dobu dodávala obiloviny a obě společnosti navzájem dlouhodobě spolupracovaly, ale odmítala jakékoliv smluvní porušení, protože se domnívala, že do žádného smluvního vztahu s žalobkyní nevstoupila.

Jak k této situaci ale vůbec došlo? Obchodní zástupce žalobkyně zaslal pomocí online komunikace zástupci žalované společnosti fotografii jím podepsané smlouvy s žádostí o potvrzení poslané podepsané smlouvy. Touto smlouvou si žalobkyně u žalované společnosti objednávala 87 tun lnu, které se žalovaná společnost ve smlouvě zavázala dopravit za cenu $669.26 za tunu. Zástupce žalované společnosti na fotku s jednostranně podepsanou smlouvou a žádost o potvrzení odpověděl pouze emotikonem „thumbs-up“, tedy palcem nahoru 👍. Žalobkyně tuto odpověď považovala za souhlas se smlouvou a očekávala tedy, že žalovaná společnost zašle objednaných 87 tun lnu v období listopadu, tak se ale nestalo.

Soud začal podle kanadského práva prozkoumávat, zda se v tomto případě skutečně jednalo o smlouvu platnou, která může být vymahatelná žalobou. Nutné náležitosti smlouvy byly z větší části splněny – smlouva obsahuje určení stran, zboží a jeho cenu. Jediným problémem byl tedy podpis. Soudy ve své praxi dovozují, že podpis nemusí být chápán pouze v úzkém slova smyslu, pokud z něj vyplývá že jedinec s podmínkami souhlasí. Požadavky kanadských zákonů na to, aby jednání mělo písemnou formu jsou splněny i za podmínek, kdy je informace zachycena v elektronické podobě. Kanadský zákon o elektronických informacích a dokumentech pak také uvádí, že požadavek podle jakéhokoli zákona na podpis osoby je splněn elektronickým podpisem.

Po posouzení celkového kontextu, zavedené praxe stran a vyhodnocení situace došel soud k závěru, že emoji je netradičním způsobem podpisu dokumentu, avšak v tomto případě je podpis platný.

Otázkou k zodpovězení tedy zůstávalo, zda se emoji palce nahoru dá považovat za podpis poslané smlouvy? Soud v tomto případě prozkoumával kontext a praxi obou stran, přičemž ustálený způsob jednání stran spočíval v tom, že pravidelně vstupovaly do smluvního vztahu způsobem, kdy zaměstnanec žalobkyně zasílal nabídku žalované společnosti a k této připojoval také žádost o potvrzení. Na tuto žádost obvykle určený zaměstnanec žalované společnosti odpovídal jednoduchými hovorovými slovy typu: „ok“, „super“, „ano“, které znamenaly potvrzení závazku obou stran.  

Po posouzení celkového kontextu, zavedené praxe stran a vyhodnocení situace došel soud k závěru, že emoji je netradičním způsobem podpisu dokumentu, avšak v tomto případě je podpis platný. Vyjadřuje totiž dva účely, které podpis má mít, a tedy identifikaci podepisujícího, jelikož emotikon byl odeslán z mobilního telefonu s jedinečným číslem pracovníka žalované společnosti a také vyjádření vůle podepisujícího k přijetí smlouvy. 

Roztomilé prasátko a ukončení pracovního poměru po 16 letech

Soudy se ale mohou setkávat i s dalšími případy, kdy hrají emotikony a jiné nejazykové znaky hlavní roli. Například v Německu se zaměstnanec pomocí emotikonů prasečí hlavy a opice vyjadřoval na Facebooku o svých zaměstnavatelích. Na tuto vtipnou konverzaci ale zaměstnavatel přišel a s daným zaměstnancem kvůli této hříčce ukončil pracovní poměr. Zaměstnanec pro společnost pracoval již 16 let, a proto si toto nenadálé skončení svého pracovního poměru nenechal líbit, a tak zaměstnavatele žaloval na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Celá věc se tak dostala k soudu, kdy soud nakonec zaměstnanci vyhověl a zaměstnavateli nařídil viníka zpět zaměstnat. 

Soud v tomto případě dával do protikladu dvě okolnosti celého případu, které zvažoval. Jednalo se o urážku na cti zaměstnavatele, kterou hanlivé použití emotikonů způsobilo a na druhé straně okolnost, že zaměstnanec působil ve společnosti již 16 let, a to bez jakýchkoliv problémů. Na vahách soudu v tomto případě převážilo dlouhodobé bezproblémové zaměstnání nad posměšnou konverzací s emotikony.

Budoucí praxe soudů

V blízké budoucnosti se s největší pravděpodobností budeme s podobnými případy setkávat čím dál častěji. Emotikony se stávají nedílnou součástí nejen neformální komunikace ale také online konverzací v pracovním prostředí. Soudy tak stojí před nelehkým úkolem, kterým je identifikovat význam, který uživatelé emotikonům a piktogramům v dané konverzaci „smajlíkům“ přisuzují a také určit jaké následky má tento specifický projev vůle. Úkol soudů je o to horší, že samotní uživatelé se velmi často neshodnou na významu emotikonů – jeden uživatel může obvykle používat určitý emotikon ve chvílích, kdy chce vyjádřit upřímnou radost, jiný uživatel používá ten samý znak pro vyjádření ironie. Proto soudy musí použití emotikonů, piktogramů a dalších nejazykových znaků zasazovat do kontextu celkové konverzace.

Problémem na toto navazujícím mohou být také platformy, které uživatelé online konverzací používají. Na různých rozdílných platformách se stejní emojis mohou zobrazovat odlišně a měnit tak význam psaných zpráv, aniž by to samotní uživatelé zamýšleli. Jak tedy mají tyto komplikované situace soudy řešit? Pomocnou ruku jim nabízí samotný občanský zákoník, a to konkrétně § 556 a následující, který říká, že se to, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Takové jednání tedy nevzbuzuje pochybnosti na straně druhé a ta je s ním seznámena. Mohou ale nastat situace, kdy strany jednaly bez vzájemného srozumění. V tomto případě je na soudu, aby posuzoval a zkoumal jaký právní význam by jednání přiznala ve stejné situaci osoba rozumná a pozorná jednající v dobré víře.

Dále je také důležité zkoumat v obou případech předchozí jednání stran, tedy jejich ustálenou praxi – zda často používaly emotikony či jiné nejazykové znaky a jaký význam jim přiznávaly. Určujícím faktorem je také rozpoznání toho, co si skutečně každá ze stran pod daným pojmem, či emotikonem představovala. K tomu slouží soudům jazykový výklad dané komunikace.