NÁHRADA ŠKODY COVID-19
Jak jste již možná z médií zaznamenali, vláda České republiky v nedávné době změnila svůj postup při vydávání ochranných opatření v souvislosti s šířením nákazy koronaviru (dále též jen „ochranná opatření“), která byla původně vydávána ve formě tzv. krizových opatření dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále též jen „krizový zákon“). S blížícím se koncem platnosti původních ochranných (tj. krizových) opatření došlo k prodloužení jejich platnosti, nově jsou však ochranná opatření nadále vydávána jakožto mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví dle ustanovení § 80 odst. 1 písm. g) zákona č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále též jen „zdravotní zákon“). Tato změna byla přitom zástupci vlády odůvodněna skutečností, že ochranná (tj. mimořádná) opatření dle zdravotního zákona mohou být přijímána operativnějším způsobem, a také že je možné je vydávat i v období po skončení v současnosti vyhlášeného nouzového stavu.
Přestože výše uvedeným postupem nedošlo ke změně obsahu práv a povinností osob výslovně upravených v původních ochranných opatřeních vlády, zcela zásadním způsobem se tato změna promítla do možnosti uplatňování nároku na náhradu škody vzniklé v příčinné souvislosti s ochrannými opatřeními (dále též jen „škoda“). Zatímco krizový zákon v ustanovení § 36 odpovědnost státu k náhradě škody výslovně upravuje, zdravotnický zákon žádnou zvláštní úpravu odpovědnosti za škodu neobsahuje a jediným způsobem, jehož prostřednictvím by bylo možné se v takovém případě domáhat náhrady škody ze strany státu, je tak obecný postup dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon o odpovědnosti státu“). Zásadním rozdílem mezi oběma uvedenými možnými postupy náhrady škody je poté skutečnost, že zatímco v případě postupu dle krizového zákona je dána objektivní odpovědnost státu za vzniklou škodu (tj. pro řádné uplatnění nároku na náhradu škody tak není nutné prokazovat zavinění ze strany státu), v případě postupu dle zákona o odpovědnosti státu bude nutné vždy prokázat, že Ministerstvo zdravotnictví při vydávání ochranných opatření pochybilo a dopustilo se jednání v rozporu s právními předpisy.
Tímto dochází ke znatelnému zhoršení právního postavení poškozených osob při uplatňování nároků na náhradu škody, jelikož tyto budou nově nuceny nejprve prokázat procesní pochybení Ministerstva zdravotnictví, což ovšem nelze vzhledem k řádnému procesu vydání ochranných opatření předpokládat. Považujeme tedy za nepochybné, že motivem vlády k přijetí výše uvedené změny bylo zbavení se odpovědnosti státu za škody způsobené poškozeným osobám v souvislosti s přijatými ochrannými opatřeními, a to především v souvislosti s ochrannými opatřeními ukládající povinný zákaz výkonu některých činností či uzavírání provozoven.
Přestože není možné v současnosti v dané věci podat jednoznačný závěr, jsme toho názoru, že ani tímto postupem by nemuselo dojít k zamýšlenému účinku vyhnutí se odpovědnosti státu za vzniklé škody, jelikož ochranná opatření vydaná ze strany Ministerstva zdravotnictví podle zdravotnického zákona (dále též jen „opatření MZ“) nadále naplňují definici krizového opatření ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) krizového zákona a pouhým odkazem na úpravu zdravotního zákona tak není možné změnit podstatu dosavadních ochranných opatření. Tento závěr je podpořen skutečností, že opatření MZ jsou nepochybně vydávána v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem při boji proti šíření nákazy koronaviru, a dále že se opatření MZ shodují s dříve vydanými ochrannými opatřeními vlády dle krizového zákona, respektive že povinnosti osob tímto způsobem ukládané ještě dále rozvíjejí (tj. fakticky je zpřísňují). Současně jsou veškerá opatření MZ dodatečně „brána na vědomí“ prostřednictvím jednotlivých usnesení vlády, čímž de facto dochází k jejich schválení a převzetí odpovědnosti za jejich obsah v souladu s ustanovením § 6 krizového zákona.
Odpověď, zda bude možné nárokovat náhradu škody i za období po účinnosti opatření MZ (tj. od 24. března), tak přinese až následující praxe. Z vyjádření jednotlivých představitelů vlády lze však již nyní vyčíst, že se k této otázce stavějí negativně a lze tedy očekávat, že případné nároky na náhradu škody budou muset být následně uplatněny v soudním řízení. Tato skutečnost však nemá jakéhokoliv dopadu na škody vzniklé za účinnosti ochranných opatření vlády dle krizového zákona (tj. v období od 12. do 23. března), které by měly být nahrazeny na základě písemné žádosti podané postupem dle ustanovení § 36 odst. 5 krizového zákona (vzhledem k postoji představitelů státu však upozorňujeme na to, že existuje riziko, že bude stát i tyto nároky na uplatnění škody za období od 12. do 23. března 2020 odmítat a po tomto odmítnutí ze strany státu přichází v úvahu varianta se buď s tímto odmítnutím smířit nebo následně podat žalobu k soudu).
Tato skutečnost však nemá jakéhokoliv dopadu na škody vzniklé za účinnosti ochranných opatření vlády dle krizového zákona (tj. v období od 12. do 23. března), které by měly být nahrazeny na základě písemné žádosti podané postupem dle ustanovení § 36 odst. 5 krizového zákona (vzhledem k postoji představitelů státu však upozorňujeme na to, že existuje riziko, že bude stát i tyto nároky na uplatnění škody za období od 12. do 23. března 2020 odmítat a po tomto odmítnutí ze strany státu přichází v úvahu varianta se buď s tímto odmítnutím smířit nebo následně podat žalobu k soudu).
V případě, že budete chtít s čímkoliv pomoci, tak se na nás neváhejte obrátit.
Tým Advokátní kanceláře Petráš Rezek