KORONAVIRUS a jeho dopady na ekonomickou činnost osob I.

Jak jsme již všichni zaznamenali, dne 12. března 2020 byl v souvislosti s šířením koronaviru na území České republiky vyhlášen nouzový stav, v jehož rámci vláda a další příslušné orgány krizového řízení průběžně přijímají řadu mimořádných ochranných opatření, jejichž prostřednictvím dochází k dočasnému omezení některých práv a svobod osob, jakož i k ukládání dalších povinností. Vzhledem ke skutečnosti, že tato opatření, která značným způsobem ovlivňují život všech z nás, jsou vydávána průběžně a jejich obsah se tak dennodenně mění, považujeme za nezbytné této otázce věnovat zvýšenou pozornost. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli, že prostřednictvím série článků budeme v následující době průběžně informovat o vybraných důsledcích a změnách vyplývajících z přijatých ochranných opatření, jakož i možných způsobech řešení současné nelehké situace. V tomto článku se zaměříme na problematiku náhrady škody vzniklé osobám v důsledku dodržování přijatých ochranných opatření.

 

Náhrada škody vzniklé v důsledku přijatých ochranných opatření

Přestože je v současné době nepochybně na prvním místě ochrana zdraví osob, právě s ekonomickými důsledky přijatých ochranných opatření se budeme muset vypořádávat ještě dlouhou dobu po odeznění účinků současné pandemie. Již nyní je však nutné brát v potaz, že národní legislativa se vznikem ekonomických nákladů a ztrát osob v nouzových stavech počítá a upravuje postup, jehož prostřednictvím by měly být některé vzniklé škody poškozeným osobám nahrazeny. Tento postup je upraven v ustanovení § 36 zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon, v platném znění (dále též jen „krizový zákon“), který v odstavci prvém stanoví, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými (tj. ochrannými) opatřeními (nedochází zde ke zvláštní kategorizaci osob a oprávněnou osobou tak může být jak podnikající, tak nepodnikající osoba). Této odpovědnosti se přitom může stát zprostit jen v případě, pokud prokáže, že si poškozený způsobil škodu sám. V daném případě se tedy jedná o objektivní odpovědnost státu a není tak rozhodné, zda škoda vznikla porušením jeho povinností, či zda stát (resp. příslušné orgány krizového řízení) postupoval při vydávání ochranných opatření v souladu s právními předpisy.

 

Tato skutečnost však nezbavuje poškozené osoby povinnosti jejich ekonomické náklady a ztráty doložit. Zcela zásadním předpokladem úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody tak bude skutečnost, zda v předmětném řízení budou poškozené osoby schopny prokázat 1) výši vzniklé škody, 2) příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a ochrannými opatřeními a 3) podniknutá opatření, jejichž prostřednictvím se pokusily vzniku škody předejít. S ohledem na značný rozsah negativních ekonomických důsledků přijímaných ochranných opatření lze přitom očekávat, že výše uplatňovaných nároků poškozených osob na náhradu škody bude dosahovat závratné výše a stát tak bude při posuzování oprávněnosti takových nároků postupovat spíše restriktivním způsobem. Z tohoto důvodu všem velmi doporučujeme, aby již nyní co nejpečlivějším způsobem dokumentovali veškerý průběh vzniku ekonomických ztrát, a to nejlépe způsobem, který bude následně možné doložit příslušným orgánům – písemné záznamy (včetně emailové komunikace), foto a video dokumentace, apod. Za tímto účelem tak bude vhodné zejména:

 


  • komunikovat se svými dodavateli a odběrateli písemnou formou (např. výslovné potvrzení v emailové komunikaci, že dodávky/objednávky byly zrušeny v důsledku a v souvislosti s dodržováním ochranných opatření);
  • pořizovat soupis a fotodokumentaci zboží, které podlehlo zkáze z důvodu nemožnosti jeho zpracování či prodeje;
  • evidovat účetní doklady o veškerých nákladech, které jste byli nuceni vynaložit v důsledku dodržování ochranných opatření (především náklady vynaložené na ochranu zdraví zaměstnanců a prevenční opatření proti vzniku dalších škod);
  • evidovat veškerá provedená prevenční opatření (včetně dokladů, které prokazují, že prevenční opatření nemohla být provedena – např. v důsledku odmítnutí potenciálních dodavatelů);
  • evidovat veškeré doklady o skutečnostech, z nichž bude možné v budoucnu dovodit výši ušlého zisku.

 

Formální postup uplatnění nároku na náhradu škody

Krizový zákon v ustanovení § 36 odst. 5 stanovuje, že nárok na náhradu škody, vzniklé v důsledku ochranných opatření, je nezbytné uplatnit písemně u příslušného orgánu krizového řízení ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy se poškozená osoba o vzniku škody dozvěděla, nejdéle však do 5 let ode dne vzniku škody.

Předpokladem řádného uplatnění nároku na náhradu škody je tedy:


  • Podání písemné žádosti příslušnému orgánu. Přestože je osobou odpovědnou za náhradu vzniklé škody obecně stát, předmětnou žádost bude nezbytné podat u orgánu krizového řízení, který vydal konkrétní ochranné opatření, v jehož důsledku ke vzniku škody došlo. Takovým orgánem přitom může být například vláda, ministerstvo, orgány obcí a krajů, apod. Posouzení, který orgán bude příslušný k přijetí žádosti, tak bude nezbytné učinit individuálně v každém konkrétním případě. Nelze však vyloučit, že vzhledem k rozsahu vzniklých škod bude v budoucnu přijata speciální právní úprava, která stanoví, k jakému orgánu budou žádosti souhrnně podávány, a to především za účelem zajištění jednotného přístupu při vyřizování žádostí.
  • Dodržení lhůty k podání žádosti. Možnost uplatnění nároku na náhradu vzniklé škody je časově omezena zákonnou prekluzivní lhůtou v délce trvání 6 měsíců. Pro počátek běhu lhůty je přitom rozhodný moment, kdy se poškozená osoba o vzniku škody, jakož i její alespoň přibližně odhadované výši, dozví. Pokud nebude žádost v této lhůtě příslušnému orgánu doručena, náhrada škody nebude s největší pravděpodobností přiznána. Výjimku z uvedeného pravidla mohou tvořit případy hodné zvláštního zřetele. Jaké případy budou tímto způsobem posouzeny, však nelze nyní předpovídat a nezbývá tak než doporučit striktní dodržování stanovené šestiměsíční lhůty.

V případě, že by žádosti nebylo ze strany příslušného orgánu vyhověno, bude možné se následně dožadovat nároku na náhradu škody v soudním řízení, kdy by žaloba měla být podána proti státu, respektive proti jeho příslušné organizační složce, v tomto případě konkrétně Ministerstvu vnitra České republiky. Vždy však bude nutné nejprve podat žádost dle předchozí části a uplatnit nárok na náhradu škody v soudním řízení tak nebude možné, pokud poškozená osoba prekluzivní lhůtu k uplatnění žádosti zmešká.

 

Závěr

Závěrem si ještě jednou dovolujeme zdůraznit, že předpokladem přiznání nároku na náhradu škody vzniklé v důsledku ochranných opatření je nejen prokázání výše vzniklé škody (poškozené osoby by tak měly důsledně uchovávat všechny nezbytné podklady), avšak současně vždy také prokázání důsledného dodržování prevenční povinnosti osob. Každá osoba je tak primárně povinna se svým jednáním aktivně podílet na předcházení vzniků škod. Pokud by uvedená povinnost nebyla splněna, jednalo by se právě o situaci, kdy by se osoba fakticky na vzniku škody podílela, což by mohlo být důvodem ke zproštění odpovědnosti státu za vzniklou škodu ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 krizového zákona.

Současně si dovolujeme upozornit na skutečnost, že vzhledem ke značnému rozsahu prováděných ochranných opatření (a ekonomickým důsledkům s tím nutně spojených) lze očekávat, že v otázce reparace vzniklých škod ze strany státu bude v budoucnu přijata zvláštní právní úprava, která bude blíže stanovovat podmínky a náležitosti procesu odškodnění, jakož i limitaci výše náhrady vzniklé škody. Dle našeho názoru tak lze předpokládat, že ani opodstatněné a prokázané škody nemusejí být v budoucnu nahrazeny v plné výši. Tato skutečnost však ničeho nemění na tom, že by všechny osoby měly průběžně vznikající škody evidovat a dále především činit veškerá možná opatření pro předcházení vzniku dalších škod.