K VEŘEJNÝM ZAKÁZKÁM MALÉHO ROZSAHU NEJEN Z POHLEDU “MALÝCH” ZADAVATELŮ

Význam segmentu veřejných zakázek malého rozsahu je pro absenci striktních legislativně-procesních pravidel mnohdy přehlížen. Rovněž ze strany veřejnosti lze vysledovat jistou shovívavost (bohužel často i jistou dávku rezignace) vůči provádění veřejné kontroly. Jistá míra volnosti, která je pro tento segment imanentní, však není bezbřehá, o čemž bude pojednáno dále.

Úvodem připomeňme, že základním právním předpisem pro oblast veřejných zakázek je na národní úrovni zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“), který je transpozicí příslušných předpisů Evropské unie. Tento zákon rozlišuje tři základní režimy veřejných zakázek podle výše předpokládané hodnoty, a to nadlimitní režim, podlimitní režim, a režim veřejné zakázky malého rozsahu. Na rozdíl od nadlimitního a podlimitního režimu, jejichž pravidla jsou zevrubně popsána v textu ZZVZ a po pěti letech účinnosti tohoto předpisu jsou doprovázena již poměrně bohatou rozhodovací praxí, pravidla pro režim veřejných zakázek malého rozsahu nejsou jednotná, natož, aby byla dostupná v jednotném médiu. Aby křivdy vůči nedostatku úpravy veřejných zakázek malého rozsahu („VZMR“) nebylo úvodem tolik, doplňme vzájemnou vazbu tří ustanovení § 6, § 27 a § 31 ZZVZ, které se výslovně týkají VZMR, a stanoví:

(§ 27)

Veřejnou zakázkou malého rozsahu je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky

a) na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč, nebo

b) na stavební práce částce 6 000 000 Kč.

(§ 31)

Zadavatel není povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku malého rozsahu. Při jejím zadávání je však zadavatel povinen dodržet zásady podle § 6.

(§ 6)

(1) Zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

(2) Ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

(3) Zadavatel nesmí omezovat účast v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo v

a) členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci (dále jen „členský stát“), nebo

b) jiném státě, který má s Českou republikou nebo s Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelům z těchto států k zadávané veřejné zakázce.

(4) Zadavatel je při postupu podle tohoto zákona, a to při vytváření zadávacích podmínek, hodnocení nabídek a výběru dodavatele, povinen za předpokladu, že to bude vzhledem k povaze a smyslu zakázky možné, dodržovat zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací ve smyslu tohoto zákona. Svůj postup je zadavatel povinen řádně odůvodnit.

Je ovšem takto poskrovnu pojatá úprava VZMR v zákonném předpisu adekvátní? Zvláště, činí-li objem finančních prostředků vynakládaných prostřednictvím VZMR nezanedbatelný podíl na celkovém trhu veřejných zakázek? 

Pro ilustraci – podle Výroční zprávy o stavu veřejných zakázek v České republice za rok 2020 byl trh veřejných zakázek vymezen objemem finančních prostředků ve výši 715 mld. Kč, z toho pouze 454 mld. Kč tvoří objem finančních prostředků VZ evidovaných v Informačním systému o veřejných zakázkách („ISVZ“). V ISVZ jsou evidovány pouze ty veřejné zakázky, u kterých zákon ukládá zadavatelům povinnost uveřejňovat základní informace prostřednictvím stanovených formulářů ve Věstníku veřejných zakázek. Z uvedeného tak vyplývá, že pouze 63,5 % objemu finančních prostředků je evidováno ve Věstníku veřejných zakázek; desetiletý průměr tohoto podílu pak činí 64,9 %. Zbývající podíl tvoří objem finančních prostředků, které byly vynaloženy právě prostřednictvím veřejných zakázek malého rozsahu, a dále veřejných zakázek zadávaných v režimu výjimek dle § 29 a § 30 ZZVZ.

Odpověď na předchozí otázku není zdaleka jednoduchá, a záleží rovněž na tom, kdo na ni odpovídá. Obecně lze vyložit, že předmětná ustanovení poskytují všem svým adresátům alespoň základní orientaci. Poskytují relevantní jistotu co do finančního rámce, zároveň výslovně sdělují, že se neužijí pravidla pro zadávací řízení, a současně směřují adresáta (pouze) k základním zásadám § 6 ZZVZ.

Stojí-li na straně dotazovaného subjekt odborně nadaný, zadavatel s rozsáhlou zadavatelskou praxí ve všech režimech, či alespoň zadavatel průměrně zdatný, jemuž proces zadávání a administrace veřejné zakázky není zcela cizí, lze očekávat kladnou odpověď na položenou otázku. V ostatních případech však bude odpověď minimálně váhavá. Tak jako většina jiných oborů lidské činnosti, i správné zadávání veřejných zakázek vyžaduje nezbytnou dávku znalosti, zkušenosti a zdravého sebevědomí. Ne vždy však jsou tyto aspekty u zadavatelů dány, tím spíše u skupiny „malých“ méně zkušených zadavatelů, pro něž je běžné zadávání „korunových“ zakázek, avšak realizace formalizovaného procesu výběrového řízení pro zadání VZMR je pro ně spíše okrajovou záležitostí. Proto lze v praxi identifikovat u této skupiny zadavatelů, že uplatňují stejná pravidla pro zadání VZMR, bez rozdílu, zda jde o nákupy skutečně nízké hodnoty na úrovni položek denní spotřeby, či pořizování plnění na samotné hranici limitů VZMR. Z pohledu naplňování základních zásad zadávání veřejných zakázek a ekonomických principů 3E pak může takový přístup přinášet potenciální rizika. Cílem tohoto článku je upozornit cílovou skupinu na možnosti, jak případná rizika omezit.

U „větších“ či zkušenějších zadavatelů je běžné, že i oblast pořizování dodávek, služeb či stavebních prací v režimu VZMR podřizují vlastním vnitřním pravidlům, stejně jako jiné oblasti své činnosti, ať již související s účelem jejich založení či zřízení, předmětem činnosti, organizací, řízením či jednáním. Vnitřní pravidla stanovená prostřednictvím směrnic, řádů, příkazů či pokynů tvoří významný prvek v efektivním chodu takového subjektu, a současně jsou nástrojem pro interní i externí kontrolu. Lze tedy i pro kategorii malých zadavatelů doporučit, aby vlastní systém vnitřních norem doplnili o normativ upravující zadávání VZMR, pokud jím nedisponují. Fakt, že není povinností zadavatelů mít takovou vnitřní normu přijatu, by neměl být zdrojem pro možné výmluvy či zdrojem pro odvracení případných ataků z netransparentního či nehospodárného vynakládání finančních prostředků. Naopak by tento fakt měl být zadavateli uchopen jako příležitost pro vytvoření pravidel, která budou maximálně odpovídat charakteristickému postavení daného zadavatele, jeho velikosti a organizaci, objemu prostředků v jeho dispozici či nastavení odpovědnosti. Přitom se nemusí vůbec jednat o předpis rozsáhlý či komplikovaný. Naopak, méně může v tomto případě znamenat více. I přijetí a osvojení základních pravidel vystavěných na zásadách § 6 ZZVZ napomůže jak samotnému zadavateli v dobré správě, tak ke kultivaci prostředí veřejných zakázek.

Zadavatelé přitom nemusí stavět takovou normu od základů, nýbrž se mohou inspirovat či převzít části již existujících norem. A byť tyto normy upravují shodnou oblast, lze i mezi nimi identifikovat rozdíly. Zdrojem takové rozdílnosti je pak zpravidla různorodé postavení jejich původců, kteří při úpravě předmětné oblasti kladou důraz na jiné aspekty a priority. V tomto kontextu lze odkázat např. na tyto metodiky:

1. Metodika zadávání veřejných zakázek malého rozsahu[1]

Tato metodika vznikla pod hlavičkou MMR ČR a na její přípravě se podíleli zástupci neziskových organizací Econlab z.s. a Oživení o.s. Vymezuje doporučené minimální standardy postupů pro naplnění principů transparentnosti a přiměřenosti procesu zadávání VZMR. Jejich implementací do interních norem zadavatele má být zajištěno zejména zvýšení jistoty zadavatele ohledně správnosti vlastních postupů, srozumitelnosti pro externí subjekty, zejména dodavatele a kontrolní orgány, a zvýšení důvěry v zadavatele ze strany dodavatelů i veřejnosti. 

Tuto metodiku lze považovat za základní a pro zadavatele doporučený zdroj k tvorbě vlastní oborové vnitřní normy.

1. Metodika veřejného nakupování[2]

Tato metodika vznikla pod hlavičkou MF ČR, a na rozdíl od předchozí uvedené metodiky se zaměřuje zejména na oblast naplňování principů 3E v praxi veřejného zadávání. Rozpracovává principy hospodárnosti, efektivity a účelnosti upravené v zákoně č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě. Znalost této metodiky lze rovněž doporučit, jelikož v praxi veřejného zadávání se zadavatelé mohou ocitnout ve složitých situacích, jejichž správné zhodnocení pohledem naplnění principů 3E bude klíčové pro rozhodování o dalším postupu. Ne každé rozhodnutí, které se jeví být souladné se ZZVZ a jeho základními zásadami § 6, současně naplní i principy 3E. 

1. Metodiky dotační

Pro pořizování plnění, která jsou spolufinancována z národních dotací či nadnárodních dotací (zejména evropských), jsou poskytovateli těchto dotací zpravidla vydávána vlastní pravidla či metodiky pro oblast zadávání zakázek.[3] Pro žadatele a příjemce dotací jsou pak tyto pravidla závazná a je nutné dbát jejich dodržování. 

Z uvedených metodických dokumentů lze označit minimální rozsah oblastí a informací, které by se měly stát vědomostním základem i pro ty nejmenší zadavatele. 

Předně by jim měl být znám význam a způsob uplatňování základních zásad zadávání (transparentnost, přiměřenost, rovné zacházení, zákaz diskriminace, zákaz omezování účasti zahraničních dodavatelů, sociálně odpovědné zadávání, environmentálně odpovědné zadávání, inovace), a to s vědomím principů 3E (účelnost, hospodárnost, efektivita), jejichž důležitost při nakládání s veřejnými prostředky a jejich správě obecně je zdůrazňována v mnohých právních předpisech.[4] Právě zásady zadávání veřejných zakázek společně s principy 3E jsou základními stavebními kameny veřejného zadávání. Veškeré postupy a rozhodnutí zadavatelů v zadávacích i výběrových řízení musí obstát v jejich světle. Jejich znalost se přitom nesmí omezit na vnímání pouze jako zákonného imperativu, nýbrž i jako na partnera, který může zadavateli pomoci ve složitých situacích, kdy se on sám ocitá na rozcestí.

Důležitá je rovněž znalost finančních limitů, v rámci nich se zakázkové operace odehrávají. Od limitních částek pro zakázky malého rozsahu, které jsou pevně vymezeny v § 27 ZZVZ, je nutno odlišit částky finančních limitů určující nadlimitní veřejné zakázky, resp. tvořící pomezí mezi podlimitní a nadlimitní veřejnou zakázkou. Tyto finanční limity jsou stanovovány nařízením vlády[5] pro dočasné období dvou let. 

Novelizované znění[6] tohoto nařízení vlády stanovuje s účinností od 1.1.2022 finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce ve výši 140.448.000 Kč, a pro určení nadlimitní veřejné zakázky na dodávky a na služby ve výši 3.653.000 Kč v případě veřejných zadavatelů na „státní“ úrovni, a ve výši 5.610.000 Kč v případě veřejných zadavatelů na „nižší“ úrovni, do níž spadají územní samosprávné celky a jejich příspěvkové organizace.

V kontextu představeného tématu finančních limitů lze z jednotlivých metodik vypozorovat, že i pro režim veřejných zakázek malého rozsahu jsou stanovovány „vnitřní“ finanční limity. Jejich nastavení je právě odrazem uplatnění zásad a principů zadávání veřejných zakázek v nejobecnějším smyslu. Vnitřní finanční limity definují úroveň naplnění zmíněných zásad a principů, která odpovídá výši finančního limitu, jeho významu a požadavkům kontroly. Pro každou z těchto úrovní jsou pak doporučena odlišná pravidla a způsoby zadávání, přičemž platí, že čím je finanční limit vyšší, tím jsou pravidla a způsoby zadávání „přísnější“. Ostatně tato logika kopíruje vztah pravidel platných pro VZMR – podlimitní režim – nadlimitní režim.

Zmíněná „přísnost“ se zrcadlí mj. ve způsobech zadávání VZMR. Nejméně formalizovaným postupem (zároveň však nejméně transparentním a kontrolovatelným) je postup „přímého zadání“, kdy zadavatel uzavírá přímo smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem, aniž by předtím vedl jakékoli řízení. Přestože je pro tento druh postupu typická absence formalizovaného postupu, nelze než doporučit, aby i v těchto případech zadavatel provedl průzkum trhu, resp. byl schopen doložit, že hodnota uzavíraného plnění odpovídá hodnotám pro dané plnění obvyklé v místě i čase. Jak již bylo naznačeno úvodem, právě přímé zadávání je často nadužíváno, resp. užíváno i pro hodnotná plnění na samotné hranici limitů VZMR. Až na výjimky (co do zadávaného předmětu či atypického postavení samotného zadavatele) lze konstatovat, že tohoto postupu by mělo být využíváno pro pořizování plnění o nižších hodnotách; samozřejmostí je pak uplatnění tohoto postupu pro bagatelní plnění. Přímé zadání je tedy vhodným nástrojem tam, kde by administrativní náročnost na přípravu a průběh v přísnějším či otevřenějším režimu, včetně souvisejících nákladů, nepřinášely dostatečný užitek či dostatečnou přidanou hodnotu s ohledem na takový postup. Lze-li zjednodušeně zmínit pomyslnou hranici pro uplatnění tohoto postupu, pak podle metodiky ad 1) se může jednat o částku do 250.000 Kč, v případě metodiky ad 3) o částku do 500.000 Kč. K využití postupu přímého zadání nad uvedenou částku by mělo docházet ve zcela výjimečných případech, které by měly být zadavatelem řádně odůvodněny.

Přísnějšími způsoby zadávání VZMR jsou tzv. „otevřená výzva“ a „uzavřená výzva“. Jejich využití je na místě právě tam, kde lze, na rozdíl od přímého zadání, očekávat přidanou hodnotu takového postupu, zejména ve vyšší konkurenci dodavatelů, ze které mohou pro zadavatele vyplynout výhodnější podmínky plnění, ať již co do ceny plnění, kvality plnění, či inovativního přístupu dodavatele. Oba způsoby již vyžadují formalizaci postupu, tvorbu zadávacích podmínek pro výběrové řízení. Rozdílem, jak již názvy napovídají, je zejména okruh dodavatelů, který bude do soutěže o veřejnou zakázku zadavatelem připuštěn, resp. míra zpřístupnění soutěžních dokumentů. V různých metodických dokumentech lze nalézt odlišné přístupy k využití těchto postupů. Od neomezeného, kdy volba vhodného postupu závisí pouze na rozhodnutí zadavatele, bez ohledu na to, o jakou předpokládanou hodnotu plnění ve VZMR se jedná, až po přístupy, které stanovují některá omezení. Míra omezení může spočívat například v určení dílčích maximálních finanční hranic či v určení předmětů plnění, u nichž je využití uzavřené výzvy přípustné. Omezení může být dáno rovněž určením priority zadávání v otevřené výzvě, přičemž případné využití uzavřené výzvy musí být předem zdůvodněno nebo předem schváleno. Omezení může konečně spočívat i v úplném zapovězení uzavřené výzvy a soutěžení výhradně otevřeně. Rozdílnosti přístupů i v tomto ohledu prokazují jistou míru volnosti, kterou zadavatelé v případě veřejných zakázek malého rozsahu disponují. Je tedy na nich, v jakých intencích využijí doporučených standardů, či se od nich odchýlí. Odchylky pak mohou reflektovat jejich postavení, zaměření, objem spravovaných prostředků, priority a cíle, či legitimní podporu specifických skupin dodavatelů.

Jak již bylo naznačeno, volbu postupu bude ovlivňovat zejména výše předpokládané hodnoty poptávaného plnění, respektive i samotný charakter poptávaného plnění. Srozumitelná definice předmětu veřejné zakázky je klíčová jak pro zadavatele ke stanovení předpokládané hodnoty, tak zejména pro dodavatele, aby byli schopni pojmout konkrétní představu o zadavatelem požadovaném plnění, a toto plnění zadavateli nabídnout s patřičnou cenovkou. Rizikem definice předmětu zakázky může být právě její nesrozumitelnost či neurčitost, která ve svém důsledku může vyvolat negativní stavy, ať již v nedostatku podaných nabídek, jejich neporovnatelnosti, neúplnosti plnění, nutnosti změn závazků z uzavřených smluv, či v prostých dodatečných dotazech, námitkách či stížnostem. Je proto vhodné připomenout, že kvalita výsledku se v těchto případech odvíjí od kvality přípravy, tím spíše u složitých či méně frekventovaných předmětů. Zejména méně zkušeným zadavatelům lze v těchto případech doporučit, aby si ponechali dostatečný čas na přípravu podmínek zadání. Případná komunikace s potencionálními dodavateli v přípravné fázi je pro mnohé z nich strašákem, proto se jí raději vyhýbají, a tvorbu podmínek ponechávají vlastním znalostem či zkušenostem, které pro danou věc nemusí být zcela dostatečné. K takovým obavám však není důvodu, pokud si osvojí pravidla pro vedení tzv. předběžných tržních konzultací. Jedná se de facto o kvalifikovaný průzkum trhu vedený s odborníky či dodavateli, jehož využitelnost není omezena pouze na otázku ověření ceny, nýbrž se dá využít i pro nastavení (ověření) širšího spektra podmínek plnění (předmět plnění, podmínky kvalifikace, hodnocení, smluvní podmínky, jiné zvláštní podmínky, aj.). Je na místě zdůraznit, že se jedná o zcela legitimní nástroj, jehož podmínky upravuje § 33 ZZVZ, přičemž legitimita vedení předběžných tržních konzultací je dána do té míry, dokud to nenarušuje hospodářskou soutěž. V mnohých případech se vedení předběžných tržních konzultací jeví jako nejvhodnějším nástrojem (někdy i jediným) kvalitní přípravy a následného úspěšného zadání veřejné zakázky.

Srozumitelná definice předmětu veřejné zakázky je klíčová jak pro zadavatele ke stanovení předpokládané hodnoty, tak zejména pro dodavatele, aby byli schopni pojmout konkrétní představu o zadavatelem požadovaném plnění, a toto plnění zadavateli nabídnout s patřičnou cenovkou.

Vedení předběžných tržních konzultací je jed jednou z forem komunikace a přípustné spolupráce zadavatele s potencionálními dodavateli v rámci přípravy veřejných zakázek. K budování vzájemné důvěry a pochopení mezi zadavatelem a dodavatelem je možné využít i dalších nástrojů. Zadavatel a dodavatel jsou ve své přirozené podstatě subjekty, které vzájemně spolupracují za účelem dosažení společného cíle, byť to tak ne vždy reálně vypadá.  Zadavatelé nutně nemusí být dodavatelům nepřístupní co do sdělování svých budoucích potřeb, záměrů a cílů. Naopak je vhodné tyto budoucí potřeby, které vyplývají z alokovaných prostředků a rozpočtů, včas sdělovat a prezentovat je. Lze tedy doporučit, aby dodavatelé vytvářeli pro budoucí období své plány pro zadávání veřejných zakázek se základními údaji, a tyto uváděly ve známost. V propracovanější podobě lze takovou prezentaci realizovat i s interaktivní účastí dodavatelů formou tzv. meet the buyer – poznej svého zadavatele. Účelem tohoto institutu je seznámit potencionální dodavatele s plánem veřejných zakázek daného zadavatele na aktuální rok, poskytnout k takovým zakázkám základních soubor informací a případných specifik jednotlivých zakázek, představit vlastní očekávání, ale rovněž úskalí, se kterými se musí sám zadavatel vyrovnat při tvorbě podmínek. Může představit legislativní změny v dané oblasti, ozřejmit důvody některých požadavků na dodavatele, aktuální trendy a přístupy v oblasti zadávání veřejných zakázek, zkušenosti z posuzování a hodnocení nabídek či nejčastější chyby dodavatelů v nabídkách. Přestože se jedná o institut, jehož využití se nabízí zejména u zadavatelů s větším počtem veřejných zakázek či širší organizační strukturou, uplatnění může najít i u menších zadavatelů, zvlášť zadává-li takový zadavatel specifická plnění, či plnění pro něj významná. Obvyklé je pak umožnit účastníkům meet the buyer poskytnout zadavateli zpětnou vazbu či vyjádřit názor či návrh, zpravidla však anonymně. Akce meet the buyer přitom nemusí být organizačně složitá. I vzhledem k aktuální společenské situaci a zdravotnickým opatřením se nabízí realizovat tuto akci v elektronickém prostředí a online. V současnosti, kdy se zadavatelé vlivem různých okolností setkávají v některých oblastech s nízkou intenzitou konkurence na nabídkové straně a s nezájmem dodavatelů o veřejné zakázky[7], a tyto jsou nuceni soutěžit opakovaně, může včasná a cílená prezentace záměrů přispět jednak k přísunu vícero zájemců o veřejné zakázky, případně k získání konstruktivní zpětné vazby, dle níž bude moci zadavatel své záměry upravit či rozvíjet.

V návaznosti na předchozí témata se nelze nezmínit o formě vedení výběrových řízení v režimu VZMR. Je téměř jisté, že i většina „malých“ zadavatelů se již setkala či v budoucnu setká s potřebou zadání veřejné zakázky v podlimitním či nadlimitním režimu. Přehlédneme-li taxativně vymezené výjimky, pak zadávání veřejných zakázek v těchto režimech je nerozlučně spjato s povinností elektronické komunikace v celém zadávacím řízení[8], včetně elektronického podávání nabídek a jejich otevírání. Pro tyto účely pak musí zadavatelé disponovat příslušným elektronickým nástrojem, který jim splnění zákonné povinnosti umožní. Opatření příslušného elektronického nástroje se tak jeví jako nevyhnutelné, zvláště v situaci, kdy nároky na elektronizaci procesů ve většině oblastí stále rostou. Jak je to však u VZMR? Vzhledem ke skutečnosti, že postup při zadání VZMR není „zadávacím řízením“ ve smyslu ZZVZ, ustanovení § 211 ZZVZ o povinné elektronické komunikace na VZMR nedopadá. VZMR je tak stále možné zadávat „postaru“, tedy i s využitím podávání klasických listinných nabídek. Praxe však ukazuje, že tato forma zadávání je na ústupu, a je vytlačována elektronickým zadáváním. Ostatně praxi kompletně elektronického zadávání VZMR lze jednoznačně doporučit, jelikož její výhody výrazně převyšují případné nevýhody. Výhodou je jednoznačně celkové snížení administrativní náročnosti a nákladů spojených se zadáváním (jednoduchost, efektivita činností, časové úspory), posílení prvku transparentnosti, zvýšení povědomí o veřejné zakázce, zvýšení konkurenčního prostředí a počtu podaných nabídek. Nevýhodou může být neochota některých dodavatelů (případně i lokálních) registrovat se a používat elektronický nástroj k podávání nabídek, obava z neznalosti prostředí apod. Celkové přínosy jsou však nezpochybnitelné. Nutné je v tomto ohledu upozornit na to, že myšlena elektronizovat zadávání VZMR nebyla opuštěna, a v odborných kruzích je zavedení povinného stupně elektronizace i pro tuto kategorii zakázek stále skloňováno. Pokud by však k zavedení takové povinnosti pro VZMR došlo, oklikou se dostáváme zpět i k tématu o dostatečnosti závazné právní úpravy pro VZMR.

V návaznosti na elektronizaci postupů a elektronickou komunikaci nelze ani u VZMR pominout téma uveřejňování. Primárním médiem, prostřednictvím něhož mají zadavatelé uveřejňovat informace o svých veřejných zakázkách je profil zadavatele. Profilem zadavatele je podle § 28 odst. 1 písm. j) ZZVZ elektronický nástroj, který umožňuje neomezený dálkový přístup a na kterém zadavatel uveřejňuje informace a dokumenty ke svým veřejným zakázkám. Legitimita a platnost profilu zadavatele konkrétního subjektu je pak dána skutečností, že tento profil nestačí pouze zřídit, ale jeho internetovou adresu je nezbytné odeslat k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek. Informace, které mají být dle ZZVZ uveřejněny na profilu zadavatele se považují za uveřejněné nejdříve od okamžiku uveřejnění internetové adresy profilu zadavatele ve Věstníku veřejných zakázek. Pokud tedy zadavatel v dobré víře uveřejňuje informace a dokumenty na svém profilu zadavatele, aniž by jeho internetová adresa byla uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek, jako by takového uveřejnění nebylo. Lze tedy doporučit, aby zadavatelé zkontrolovali uveřejnění svých profilů, zvláště, pokud např. v minulosti měnili svůj profil zadavatele za jiný. Zjištění vadného stavu uveřejnění profilu zadavatele bude zcela jistě ojedinělou skutečností, autor článku se s ní však ve své praxi již setkal, a to u několika jednotek malých příspěvkových organizací.

Primárním médiem, prostřednictvím něhož mají zadavatelé uveřejňovat informace o svých veřejných zakázkách je profil zadavatele.

Mimo skutečnost, že zadavatelé u VZMR zpravidla uveřejňují dokumenty k výběrovému řízení (zadávací dokumentaci a její vysvětlení, rozhodnutí), je nezbytné upozornit povinnost uveřejňování smlouvy a skutečně uhrazené ceny.[9] Z této povinnosti existují výjimky, z nichž zmiňme zejména následující dvě. Povinnost neplatí pro smlouvu na veřejnou zakázku, jejíž cena nepřesáhne 500.000 Kč bez DPH, a pro smlouvu uveřejněnou podle jiného právního předpisu. Přitom obě tyto výjimky je třeba vnímat i ve vzájemném kontextu. Jiným právním předpisem podle druhé z uvedených výjimek je zákon č. 340/2015 Sb., o registru smluv, který vymezuje kategorii povinných subjektů, kteří musí uveřejňovat v registru smluv smlouvy nad 50.000 Kč. V případě splnění povinného uveřejnění v registru smluv již smlouva nemusí být duplicitně uveřejněna na profilu zadavatele, resp. uveřejněním v registru smluv je již naplněna povinnost podle § 219 ZZVZ. Opačným směrem však toto pravidlo neplatí.[10]

Riziko opomenutí v uveřejnění smlouvy (včetně jejích změn a dodatků) s cenou přesahující 500.000 Kč bez DPH na profilu zadavatele pak dopadá na ty subjekty, kterým není příslušným právním předpisem uložena povinnost uveřejnění v registru smluv. Doplňme, že do této rizikové skupiny patří například obce, které nevykonávají rozšířenou působnost, či příspěvkové organizace takovými obcemi zřízené. Z rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) lze i v posledním období vysledovat, že nesplnění této uveřejňovací povinnosti není přehlíženo, nýbrž je postihováno jako přestupek při uveřejňování, za nějž může být uložena pokuta až do výše 1.000.000 Kč.[11] Dlužno dodat, že ÚOHS se při ukládání tohoto druhu pokut drží spíše výchovného charakteru, a pokuty ukládá v jednotkách tisíců Kč, i s přihlédnutím k charakteru přestupců a neuveřejněných smluv. ÚOHS rovněž pravidelně na povinnost uveřejňování upozorňuje v rámci své metodické činnosti.

Závěrem lze mnohé méně zkušené zadavatele či ty, kteří zadávají své veřejné zakázky spíše sporadicky, odkázat na výstupy metodické činnost ÚOHS, které mohou posloužit jako jedny ze základních informačních zdrojů pro orientaci a postupy v prostředí veřejného zadávání. K tomuto účelu může posloužit jak třídílná publikace Stručný průvodce zadavatele světem veřejných zakázek[12], tak materiály publikované z Metodických dnů veřejného zadávání, které jsou průběžně věnovány vybraným oblastem zadávání veřejných zakázek.[13]

Agregátorem informací, aktualit, různých stanovisek, legislativních a metodických dokumentů, školicích a prezentačních materiálů je Portál o veřejných zakázkách, provozovaný Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, jehož průběžné sledování lze doporučit všem skupinám zadavatelů.

V neposlední řadě lze odkázat ty zadavatele, kteří si nejsou v postupech při zadávání veřejných zakázek jisti, aby využili služeb odborníků v dané oblasti, ať se jedná o poskytnutí jednotlivé informace či rady, řešení konkrétního problému, či poskytnutí komplexních služeb včetně smluvního zastoupení zadavatele.

[1] Viz https://portal-vz.cz/wp-content/uploads/2020/02/Metodika-zadavani-verejnych-zakazek-maleho-rozsahu.docx 

[2] Viz https://www.mfcr.cz/cs/legislativa/metodiky/2016/metodicky-pokyn-chj-c-3–metodika-verejn-25582 

[3] Pro srovnání s jinými metodikami je příkladmo uveden Metodický pokyn pro oblast zadávání zakázek pro programové období 2021 – 2027, vydaného Národním orgánem pro koordinaci Ministerstva pro místní rozvoj ČR, jehož cílem je harmonizace postupů při zadávání zakázek příjemci podpory, kteří při realizaci operací spolufinancovaných z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudržnosti, Evropského sociálního fondu plus, Evropského námořního, rybářského a akvakulturního fondu a Fondu pro spravedlivou transformaci (dále jen „EU fondy“) v programovém období 2021-2027 zadávají zakázky. Odkaz: MP-zadavani-zakazek-2021-2027.pdf.aspx (dotaceeu.cz)

[4] Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole); Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu; Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla); Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů; Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení); Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení); Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

[5] Nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

[6] Nařízení vlády č. 475/2021 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

[7] Podle Výroční zprávy o stavu veřejných zakázek v České republice za rok 2020 činí u veřejných zadavatelů celkový průměrný počet podaných nabídek na jedno zadávací řízení hodnotu 3,29. V oblasti stavebních prací činí průměr hodnotu 4,94, v oblasti dodávek hodnotu 2,44, a v oblasti služeb hodnotu 3,14. I přesto však podíl veřejných zakázek zadaných pouze na základě jedné nabídky činil u dodávek 47 %, u služeb 30 %, a u stavebních prací 9 %.

[8] Viz § 211 ZZVZ.

[9] Viz § 219 ZZVZ.

[10] Viz https://portal-vz.cz/wp-content/uploads/2019/06/MMR_Stanovisko_registr_smluv.pdf  

[11] Viz § 269 odst. 2 a odst. 3 písm. a) ZZVZ.

[12] Viz https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/metodicka-cinnost/publikace-z-oblasti-verejnych-zakazek.html 

[13] Viz https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/metodicka-cinnost/metodicke-dny-verejneho-zadavani.html